Umění říct NE a nastavit hranice.

V první fázi AUMu na Emoční fitness CZ pracujeme s NE. Umění říct NE je extrémně důležité pro život, bohužel ne každý umí nastavit své hranice. 

Proč se bojíme říci NE? Protože

• Bojíme se konfliktů, vyhýbáme se konfliktním situacím
• Nechceme nikoho odmítnout. Ve skutečnosti se sami bojíme odmítnutí.
• Syslíme si nevyjádřený vztek z minulosti. Jsme jak tlakový hrnec. Máme strach, že vybouchneme a někomu ublížíme. Ve skutečnosti se bojíme, že nám někdo ublíží. 
• Celkově nerozumíme a nemáme kontrolu nad svými emocemi. Proto volíme nejjednodušší cestu - potlačit všechny.
• Výchova a vzdělaní často podporuje, abychom "drželi hubu a krok". Dokonce ani rodiče nechtějí, abychom jako děti "dělali ostudu".

Jak poznáváme své emoce a zároveň lépe rozumíme emocím jiných lidi, zjišťujeme, že hněv je v pořádku. Emoce zlosti je přirozená a dokonce se jedná o vrozený mechanizmus.

Když někdo porušuje Vaše hranice, je třeba se ozvat. Protože když to ze strachu neuděláme, tak

• Znovu potlačujeme hněv a ukládáme si ho v sobě. Následují vnitřní napětí a často i zdravotní komplikace.
• Ubíráme svůj prostor, jakýkoliv agresor nám může vzít to, co patří nám.
• Tím ukazujeme svůj vlastní strach a přitahujeme další násilníky, aby nám dále ubližovali a ještě více porušovali naše hranice.
• Občas se stane, že rodič není schopen uhájit hranice svých děti, např. při šikaně ve škole. Jestliže v obtížné situaci rodič nic neudělá a schová se, ztratí důvěru dítěte a vytvoří v něm pocit ohrožení. Děti mají potřebu bezpečí ještě silnější než dospělí, a spoléhají na své rodiče, že jim tuto potřebu naplní stejně jako potřebu jídla a oblečení.
• Snižujeme svoji sebehodnotu a následně v sobě vytváříme pocity viny a odsuzujeme se.
• Ztrácíme kontakt sami se sebou. Nevíme, co chceme, nemáme v ničem jasno, stále se jen přizpůsobujeme požadavkům a očekáváním jiných.

V termínech psychoanalýzy, problém s NE mají hlavně tzv. orální typy. Jsou to lidé závislí na vztazích. Myslí si, že když přijdou o vztah, přijdou o všechno. Odmítnutí vnímají jako životní ohrožení. Tak to bylo, když jsme byli malé děti, závislé na rodičích, ale už nejsme děti.

Co dělat, když neumíte říct NE?

1. Doporučuji trénovat.
   Říkat NE jako cvičení. Např. si můžete zvolit 1 den a v ten odpovídat záporně na všechny otázky. Pozorujte při tom, co se děje ve Vás uvnitř a jak na Vaše NE reaguje druhá strana. Nemusí to být dokonce ani konečná odpověď. Vždy pak můžete říct "Vlastně ne, rozmyslel jsem si to".  Jestli to je pro Vás příliš těžké, zkuste začít s tím, že řeknete nahlas NE, když jste sami se sebou. Řekněte to nahlas a důrazně.
    
2. Uvolněte potlačený hněv. Dejte si např. "negativní hodinku". Zavřete se v pokoji, upozorněte rodinu, případně sousedy, aby Vás nikdo nerušil, a zkuste 15-20 min bušit pěstmi do polštáře a opakovat NE, NE. NE. Uvolněte nahromaděné napětí. Po 15-20 min NE je dobré nějaký čas zůstat v klidu, odpočinout si a nakonec se osprchovat.
    
3. "Poznej sám sebe". Vyhražte si čas jen pro sebe, nalaďte se na své pocity a zkuste zjistit, co Vám ve skutečnosti dělá dobře a co naopak snižuje Vaši energii.
    
4. Více si uvědomte sami sebe a situace, ve kterých se nacházíte. Občas máme iracionální strach bezdůvodně. Když se na situaci podíváme "objektívně", zjistíme, že nás nic neohrožuje, nic neriskujeme a vyslovením NE můžeme jen získat. Posuňte své hranice.
    
5. Přijďte na naše akce Emoční fitness CZ, na kterých trénujeme, jak se vrátit do své síly a říct NE nahlas. Učíme se plně prožívat různé emoce (včetně hněvu) formou prožitku.

Budu rád, když se podělíte svými vlastními tipy a postřehy ze života.

Napsal: Nishkam