Všichni chtějí pozitivní emoce a nechtějí negativní. Pozitivní si užíváme a negativní nás otravují. Nejraději bychom je někam schovali, potlačili, zavřeli a přemalovali na ty pozitivní. Ano? Anebo..?
Máme už článek o
pozitivních stránkách negativních emocí, to bylo relativně jednoduché. A teď jsme pro vyvážení vzali další výzvu – podívat se na druhou stránku těch tzv. pozitivních
. Za normálních okolností nikdo nechce kazit pozitivno. Vnímáme ho jako vzácnější, opečováváme ho, kdežto s negativními emocemi většinou bojujeme,
potlačujeme, vnímáme jako nepřítele. My se však domníváme, že
všechny emoce jsou vzácné a zaslouží si pozornost a péči. Emoce jsou barvami našeho života.
To je jen pro vysvětlení, proč se chceme šťourat v něčem tak příjemném jako pozitivní emoce. Nechceme Vám kazit party a zábavu
. Chceme mít jen trošičku více nadhledu.
U emocí s nálepkou „pozitivní“ je dobré si všimnout a být vědom těchto
negativních stránek:
Neschopnost vidět nebezpečí a ohrožení.
Opojné pocity radosti a blaženosti mohou vytvořit iluzi absolutního bezpečí. Nechceme opustit to, co je tak příjemné a raději zavíráme oči na rizika a potenciální hrozby.
Nepřirozená maska.
Umělé tlačení se do pozitivna. Někdo nás naučil „
fake it until you make it“ tzn. „
dokud nedosáhneš cíle, dělej, že už jsi ho dosáhl“ Věříme této kouzelné formulce a fejkujeme naši realitu. Druhá varianta je, že nechceme prozradit nikomu nic negativního o sobě a skrýváme své pocity před ostatními.
Ostatní to vidí, občas vypadáme se svojí pozitivitou trapně, ale tvrdohlavě ji pokračujeme všem cpát, i když to působí nepřirozeně. Nepřirozenost smrdí a křečovitost spíše odpuzuje lidi. Čím více sraček
hnije uvnitř, tím větší úsměv je na naší masce.
Protože sami tomu uvnitř nevěříme, tak ani cíl nedosáhneme.
Zbabělost.
Vědomá ignorance problémů. Nechceme se postavit výzvě. Přeci by to znamenalo konflikt, riziko odmítnutí a s tím spojené negativní pocity. Proto raději problémy neřešíme a jsme tzv. „v pohodě“. Vyhýbáme se problematickým situacím a tak se časem noříme do větší hloubky nevyjádřeného smutku a zlosti. To ale probíhá uvnitř, navenek jsme „fajn“… až do doby, kdy to nemůžeme unést a vybouchneme.
Honění se za požitky. Závislosti.
Dopaminová závislost. Pozitivní požitky stimulované cukrem, chemií, pornografií, sociálními sítěmi budují závislosti. Člověk, který se dostane do takové smyčky, potřebuje zvyšovat dávky – ještě více cukru
, více lajků
, více všeho co stimuluje tvorbu
dopaminu. Často se pak rozvine neschopnost cítit radost bez stimulantů, odpojení od blízkých lidí, okolního světa a zanedbávání běžných činností potřebných pro udržení důstojného života.
Závěr: zůstaňte prosím v klidu, pozitivní emoce jsou v pořádku, stejně jako ty negativní.
Jen není třeba přehánět, jako se vším. Určitě pomáhá lepší porozumění emocím a práce na své emoční inteligenci. Nejlepší to je ale
skrze prožitek a jednu z forem můžete vyzkoušet na našich
akcích Emoční fitness. Rádi vás tam uvidíme a projdeme spolu vzrušujícím intenzivním procesem.
