Emoce ZLOST

Zlost nebo hněv je mnoha psychology označován jako jedna ze základních emocí. Lidé ji často odsuzují jako něco negativního, nepatřičného, něco, co se nesmí vyjadřovat. Projev zlosti je ve společnosti vnímán jako známka špatné výchovy.  Ve skutečnosti je pro nás zlost přirozená a životně důležitá emoce. Podle psychologů „je hněv vrozenou reakcí na překážku, která se staví do cesty při dosahování nějakého cíle a brání rozvíjení jednání.“ [1]  V tomto článku rozebereme, jaké fyziologické procesy v našem těle nám pomáhají překonávat překážky a také se podíváme na to, jaký dopad na naše zdraví má dlouhodobé potlačování přirozené emoci zlosti.

Čtyři stupně zlosti podle intenzity, jak je rozlišují psychologové:
  1. Rozzlobenost neboli zloba (nejslabší)
  2. Hněv
  3. Zlost
  4. Vztek, zuřivost (nejsilnější)

Na akcích Emoční fitness CZ vycházíme z humaniverzitní psychologie, která zlost popisuje takto:
  1. Na první úrovni je zlost vyjadřována poměrně intelektuálně a tiše.
  2. Na druhé úrovni vychází z hrdla a je obvykle smísena s jistou dávkou úzkosti.
  3. Na třetí úrovni jde zloba z hrudi – je to agresivní, vražedná zuřivost.
  4. Na čtvrté úrovni, kterou Casriel nazývá zlost identity, hněv proudí z břicha – jakoby ze samotné podstaty člověka. Na této úrovni zloby člověk vytyčuje své teritorium. Jsou v ní plně zapojené mysl, tělo i emoce, a člověk si přitom uvědomí své právo na existenci, právo nebýt nikým zraňován – a právo na lásku. [2]

Proč a kdy se objevuje zlost

Myslíme si, že není dobré dávat zlosti nálepku - ať kladnou, či zápornou. Je to jen emoce. Na našich akcích vědomě pracujeme s emocí zlosti i s jejím protipólem. S uměním přijímat a prožívat život radostně. Skrze prožitek, skrze práci s naším tělem, hlasem, improvizací, se vědomě učíme pozorovat a poodhalovat své emoční vzorce, zkoušíme vyjadřovat své pocity, sledujeme své reakce a naučené způsoby chování. Ocitáme se v soukromé laboratoři na emoce a stáváme se sami sobě pozorovatelem.

Zlost vzniká, když jsme nějak frustrováni, omezováni, uráženi, napadáni, obtěžováni. Když někdo narušuje naše zájmy, ruší nás od radosti, zábavy, chce nás podvést, nutí nás dělat něco proti naší vůli. Určitě znáte i další důvody.  Někdy ani nevidíme logický důvod pro rozčilení se. Prostě nás „něco“ naštvalo, pak v nás něco  „přecvaklo“ a my jsme vybouchli. Je to možné? Vědci tvrdí, že ano. Souvisí to prý hlavně s naší tzv. emoční pamětí (tento termín si vysvětlíme v dalším článku) a s tím, co se děje uvnitř našeho těla v emočních situacích.

Vědci studovali vnější i vnitřní projevy hněvu odpradávna – už Seneca v roce 41 n.l. napsal 3 knihy o hněvu. Studiu této emoce se taktéž věnovali např. Darwin (1872), E. G. Boring (1950), Ribot (1936), W. B. Cannon (1929) a mnoho dalších. 

Vnější projevy zlosti

  1. mračení se – stáhnuté obočí, dělají se svislé vrásky u kořene nosu
  2. široce otevřené oči
  3. stisknuté a vyceněné zuby
  4. vystupují cévy na krku a obličeji
  5. červenání v obličeji, na krku, na hrudníku
  6. dech se zrychlí a prohloubí
  7. rozšiřují se nosní dírky (prohloubení dýchání při zavřených ústech a zaťatých zubech)
  8. tělo zaujímá vyzývavý nebo výbojný postoj a může se přikrčovat jako při přípravě ke skoku
  9. hlava je vystrčená dopředu
  10. hrudník je vystrčen a ramena zvednuta
  11. lokty jsou odchýleny od těla
  12. objevuje se zatínání pěstí, zaťaté pěsti jsou u těla blíže než lokty
  13. můžeme pozorovat prudké zastrašovací pohyby, objevují se i tzv.„zničující pohyby"
  14. řeč je úsečná a chraptivá


Společným znakem všech těchto výrazových prvků hněvu je příprava na útok.

V naší společnosti jsou projevy zlosti vnímány většinou negativně. Mnohdy se jich i sami bojíme. I jednoduché a jasné slovo NE bývá problémem. Proto jsme se tyto projevy naučili potlačovat, „kamuflovat“ a zastírat. Někdy se nám to daří lépe, někdy hůře, ale vždy jde pouze o maskování vnějších projevů. Můžeme se naučit ovládat obličejové svaly, nemusíme zatínat pěsti a skřípat zubama, nemusíme projevovat zlost změnou postavení těla. Můžeme se vytrénovat k tomu, abychom navenek vypadali klidní. Ale uvnitř nás se vždy produkují stresové hormony, které aktivují jedny orgány a utlumují jiné. Vše v rámci přípravy na útok. Zde bychom měli říct, že nepodporujeme volné projevy zlosti nebo agrese bez jakékoliv kontroly při každé příležitosti. Jde nám naopak o pochopení svých emocí, lepší kontrolu nad situacemi a možnost volby. Když nám okolnosti nedovolují bezprostřední vyjádření vzniklé emoce zlosti, víme, že je potřeba vnitřní napětí uvolnit vhodnou formou později. Tímto způsobem lidsky a s láskou zharmonizujeme naše tělo.

Vnitřní projevy zlosti

Hněv podle vědců působí především na činnost srdce a na krevní oběh. Souvisí to s mobilizací tělesné energie a s přípravou na útok. Celkově vede ke zvýšení napětí a energizaci těla.
  • srdce pumpuje více krve (zesílí se kontrakce)
  • dýchání je hlubší
  • plícemi proudí více vzduchu (rozšíří se průdušky)
  • do krve se uvolňuje větší množství cukru, glukózy, paliva pro svaly
  • vylučuje se větší množství stresových hormonů (adrenalin, noradrenalin, kortizol a kortizon).
  • rozšíří se krevní vlásečnice (nejmenší cévy v těle, kde z krve k buňkám přechází živiny a „palivo“ - krevní cukr neboli glukóza)
  • objeví se zčervenání a opuchnutí, rozšiřují se cévy zvláště v obličeji a na čele
  • krev se přesouvá z břišních orgánů ke svalům, které používáme pro pohyb
  • zvyšuje se také citlivost těchto svalů. Ve vzteku se to může projevit nekoordinovanými, křečovitými pohyby.
  • zvyšuje se srážlivost krve, aby tělo z ran utržených v boji příliš nekrvácelo
  • sníží se nebo zastaví procesy trávení
Všechny změny v těle směřují k jednomu cíli - zvýšit fyzickou sílu organismu. V dávných dobách jsme jí potřebovali pro boj a odstranění překážky v naší cestě.

Vnitřní a vnější projevy zlosti se mohou u různých lidí odlišovat. Někdo rudne v obličeji nebo ve výstřihu a někdo „nerudne“ vůbec, případně naopak bledne. Další rozdíly se týkají i změn krevního tlaku, reakce trávicího ústrojí a dalšího. Záleží to např. na tom, co jsme se během svého života naučili (jaké strategie jsou pro nás úspěšné), jaký jsme typ člověka, co máme uloženo v naší emoční paměti a i to, jak umíme s emocemi pracovat.

Potlačováním zlosti si můžeme ublížit

Z našeho pohledu a podle naší zkušenosti je dlouhodobé potlačování projevů zlosti a hněvu bez jakékoliv další práce s tělem a s emocemi velmi škodlivé. Zjednodušeně se dá říct, že potlačováním zlosti roste vnitřní napětí a je „rozhozena“  hormonální rovnováha těla.

Negativní následky potlačené zlosti:

  • vysoký krevní tlak
  • zrychlená činnost srdce
  • problémy se žaludkem a trávením
  • nespavost
  • „přestřelené“ emoční reakce na běžné situace
  • sklony k hubnutí či přejídání
  • špatná nálada
  • neodůvodnitelné návaly zlosti a agrese
  • deprese
  • podle tradiční čínské medicíny jsou velmi zatížena játra, žlučník a srdce.

Jak uvolňovat napětí a harmonizovat tělo.

Rostoucí vnitřní napětí můžeme cíleně uvolňovat například:
  • sportem
  • tancem
  • procházkami v přírodě
  • cílenou katarzí
  • masáží
Tímto obnovíme i hormonální rovnováhu a celkovou pohodu. Jakmile svůj vnitřní tlak upustíme, pocítíme úlevu a uvolnění v těle. Máme to ověřeno v praxi.  Na akcích Emoční fitness CZ s tancem i katarzí vědomě pracujeme.

Jak to máte Vy? Umíte svou zlost vyjádřit a uvolnit tak, abyste nepoškodili ani sebe ani ostatní? Budeme rádi za vaše komentáře. A taktéž vás rádi potkáme v naší „experimentální alchymistické laboratoři na emoce“, na některé z našich akcí. Vyberte si termín a přijďte!


Zdroje:

[1] prof. PhDr. MILAN NAKONEČNÝ, Lidské emoce, Vydala Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2000
[2] Anthony Dharmaraj CARRIVICK, Veeresh – Blaženost skrytá za strachem
[3] Daniel GOLEMAN, Emoční inteligence, Metafora, 2011
[4] https://cs.wikipedia.org/wiki/Nadledvina
[5] https://cs.wikipedia.org/wiki/Adrenalin
[6] https://cs.wikipedia.org/wiki/Mozek
[7] Justin Stanich FEINSTEIN, Examination of the limbic system, role in emotional experience using a human lesion model, 2012, University of Iowa
[8] www.healing-arts.org/n-r-limbic.htm
[9] www.cerebromente.org.br/n05/mente/struct_i.htm